Vyhledat

PRÁVO PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI V KONTEXTU INSTITUTU ROZLIŠOVACÍ ZPŮSOBILOSTI OCHRANNÝCH ZNÁMEK


„Známkové právo musí být interpretováno tak, aby se nikdy neocitlo v rozporu s principem soutěžní slušnosti.“[1]


Stěžejním cílem předkládaného příspěvku je vymezení vztahu mezi institutem ochranné známky, jakožto právem průmyslovým, a právem proti nekalé soutěži, zejména s aspektem na institut rozlišovací způsobilost ochranných známek. Předmětem uvedeného příspěvku je analýza právní úpravy hospodářské soutěže, především zneužití účasti v hospodářské soutěži ve formě nekalosoutěžního jednání, dle právního řádu České republiky. Současně předkládaný příspěvek obsahuje vybrané soudní judikáty z oblasti práva proti nekalé soutěži, ve kterých lze shledat prvky, respektive vazbu na institut rozlišovací způsobilost ochranných známek.


Vztah známkového práva a práva proti nekalé soutěži není v právním řádu České republiky expressis verbis vymezen. Právní úprava známkového práva a nekalosoutěžního práva nejsou ve vztahu lex generalis, ani lex specialis – neexistuje zde vztah obecné a zvláštní právní normy. V praxi je zásah do práv k ochranné známce často současně nekalosoutěžním jednáním. Vlastník ochranné známky je tedy oprávněn domáhat se právní ochrany z pozice vlastníka výlučného práva k ochranné známce dle známkového práva a současně i z pozice účastníka hospodářské soutěže dle práva nekalosoutěžního, pokud jsou ovšem naplněny kvalifikační znaky generální klauzule proti nekalé soutěži.


Úzký vztah mezi známkovým právem, respektive průmyslovými právy obecně, a právem proti nekalé soutěži implicitně vyplývá již z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 (dále jen „PUÚ“), která v článku 10bis odst. 1 vymezuje, že unijní země jsou povinny zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži. PUÚ dále v odst. 2 a 3 zakotvila obecný model právní úpravy nekalé soutěže, když právní úpravu diferencuje na tzv. generální klauzuli proti nekalé soutěži a demonstrativní výčet jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěže.


Právní úprava nekalé soutěže[2] na území České republiky je s účinností od 1. ledna 2014 upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Dle důvodové zprávy k NOZ návrh ustanovení o hospodářské soutěži zahrnující i právní úpravu nekalé soutěže byl do osnovy NOZ zahrnut především proto, že hospodářská soutěž není omezena výlučně na podnikatele, nýbrž i na jiné soutěžitele, a její úprava zasahuje i soukromá práva a povinnosti dalších osob (například tzv. osob pomocných). Další podstatný důvod dané systematické změny je v tom, že i za situace, kdy je právo hospodářské soutěže upraveno zvláštním zákonem (zákonem č. 143/2001 Sb.), neobsahuje tato úprava soukromoprávní ustanovení, která je tudíž třeba zařadit do občanského zákoníku.[3]


Právní úpravě nekalé soutěže předchází obecná ustanovení o hospodářské soutěži. Ustanovení § 2972 NOZ výslovně stanoví: „Kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat.“


Primárně je důležité vymezit pojem hospodářská soutěž, respektive posoudit, zda se v daném případě jedná o hospodářskou soutěž ve smyslu shora citovaného ustanovení. Dle analyzovaného ustanovení o hospodářskou soutěž zpravidla nejde v ekonomických vztazích směnných a jim odpovídajících právních vztazích smluvních, dále tam, kde spolu soutěží spoluzaměstnanci a vnitřní útvary téhož subjektu. Jestliže hospodářskou soutěž chápeme jako soutěž na trhu zboží a služeb, pak pod ni nepodřazujeme soupeření v těch oblastech, které nejsou obvykle jako tržní chápány. Uvedené platí zejména o vědě a jejím elementárním výzkumu, za typický příklad lze označit soupeření v žádostech o granty. Jestliže jsou však výsledky vědeckého výzkumu využívány v hospodářské praxi, například ve formě ochranných známek, pak neoprávněné užití takových výsledků jedním právním subjektem na úkor druhého subjektu lze kvalifikovat jako nekalosoutěžní jednání. Obdobně jako ve vědě je tomu i v umění. Vytvoření uměleckého díla jako takové není kvalifikováno jako hospodářské soutěžní jednání, ale pokud je umělecké dílo, jehož součástí může být i ochranná známka, nabízeno na trhu zboží, vstupuje do hospodářské soutěže s jinými uměleckými díly, rovněž s jinými objekty směny. Podle pravidel hospodářské soutěže lze pak posuzovat způsob, jakým bude daný produkt nabízen k prodeji. Pod hospodářskou soutěž ve smyslu ustanovení § 2972 NOZ není podřazována ani soutěž mezi subjekty politického soupeření.[4]


Stěžejní při posuzování, jaké jednání lze subsumovat pod pojem hospodářská soutěž dle shora citovaného ustanovení, je zjištění, které zájmy v jednání hospodářských subjektů převažují a které zájmy si zaslouží obecnější podporu. Při takovém posuzování se uplatňuje ústavní princip proporcionality, princip aplikovaný při kolizi dvou či více chráněných subjektivních práv, respektive metoda tzv. „vážení zájmů“.[5]


Dle judikatury Vrchního soudu v Praze pojem hospodářské soutěže je obecně širší než pouhé soupeření subjektů, jež na trhu nabízejí shodné výrobky a/či služby. I soutěžitelé, kteří na trhu nabízejí výrobky a/nebo služby navzájem nesrovnatelné, se mohou v hospodářské soutěži střetnout jednáním toho z nich, který se snaží pro sebe získat výhodu na úkor druhého soutěžitele.[6]


Ustanovení § 2972 NOZ dále vymezuje pojem soutěžitele jako účastníka hospodářské soutěže a současně stanoví legislativní zkratku „soutěžitel“, přičemž z dikce interpretovaného ustanovení explicitně nevyplývá, že se musí vždy jednat o podnikatele.[7] Soutěžitelem může být tedy i fyzická osoba či právnická osoba – spotřebitel.


Dle komentáře k NOZ rozhodovací praxe z období první republiky chápala hospodářskou soutěž jako konkurenční boj dvou nebo více podnikatelů o zákaznictvo, současně jako snahu rozsah vlastního podniku zvětšit či alespoň udržet na dosavadní úrovni. Jednostrannost takové koncepce spočívala již v tom, že o hospodářské soutěži uvažovala jen v souvislosti s nabídkovou stranou trhu – výlučně mezi podnikateli. Soudobá odborná literatura i judikatura vychází ze skutečnosti, že hospodářská soutěž se může uskutečňovat též na poptávkové straně trhu, tedy i mezi jinými subjekty, než jen podnikateli.[8]


Dle právního názoru Nejvyššího soudu soutěžní vztah je nutno interpretovat v návaznosti na pojem soutěžitele z hlediska účelu ochrany proti nekalé soutěži velmi široce, kdy ve vztahu soutěžitelů nejsou pouze přímí soutěžitelé, ale vůbec všechny subjekty, které působí v podobných, či navzájem substituovatelných oborech nebo hospodářských činnostech. Mimoto jako přímí soutěžitelé vůči sobě nevystupují navzájem jen ti, kteří působí ve shodném či příbuzném odvětví, ale i ti, kteří nabízejí výrobky a/nebo služby navzájem zaměnitelné. Z uvedeného tedy vyplývá, že hospodářskými soutěžiteli jsou všichni, mezi nimiž na základě objektivní povahy jejich produktů nebo služeb či na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu, přičemž jako soutěžitele lze chápat i ty subjekty, mezi kterými pro nekalé jednání jednoho z nich vlastně nikdy k přímému konkurenčnímu střetu nedojde.[9]


Analyzované ustanovení § 2972 NOZ dále obsahuje zákaz zneužívat vlastní účast v hospodářské soutěži nekalou soutěží a současně zákaz omezovat účast jiných v hospodářské soutěži. Z předmětného ustanovení lze implicitně vyvodit dvě větve soutěžního práva, a sice soukromoprávní, nekalou soutěž, a veřejnoprávní, právo na existenční ochranu hospodářské soutěže upravené lex specialis. Současně je relativizován rozdíl mezi uvedenými úpravami a vytvořen předpoklad, aby jednání v rozporu s právem na ochranu hospodářské soutěže mohlo být sankcionováno i prostředky soukromého práva.[10]


Předkládaný příspěvek je součástí monografie, jež vzešla jako výstup z interního grantu Metropolitní univerzity Praha, o. p. s., číslo C011-35, ve znění „Rozlišovací způsobilost jiných než slovních ochranných známek v tuzemsku i v zahraničí, včetně kolektivních a certifikačních ochranných známek“.



[1] Vážný, Sbírka rozhodnutí č. 10521 a č. 11397. In Biskupová in HORÁČEK, Roman a kol. Práva na označení a jejich vymáhání: zákon o ochranných známkách, zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení, zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví: komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015. 390 s. ISBN 978-80-7400-569-5, s. 126.

[2] Před účinností NOZ právní úprava nekalé soutěže byla vymezena v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, výslovně v ustanovení § 44 a násl. V NOZ dochází k převzetí právní úpravy obsažené v ustanovení § 44 a násl. shora citovaného zákona č. 513/1991 Sb. s dílčími změnami. Viz ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. 364 s. ISBN 978-80-7400-522-0, s. IX.

[3] Hajn in ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521 až 3081). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 1516 s. ISBN 978-80-7478-630-3, s. 1153.

[4] Hajn in ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521 až 3081). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 1516 s. ISBN 978-80-7478-630-3, s. 1154-1156.

[5] Ibid, s. 1156.

[6] Rozhodnutí VS v Praze, sp. zn. 3 Cmo 46/2000. In Hajn in ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521 až 3081). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 1516 s. ISBN 978-80-7478-630-3, s. 1158.

[7] Hajn in BEJČEK, Josef a kol. Obchodní právo. Obecná část. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. 383 s. ISBN 978-80-7400-547-3, s. 209.

[8] Hajn in ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521 až 3081). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 1516 s. ISBN 978-80-7478-630-3, s. 1153-1154.

[9] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005, část občanskoprávní a obchodní. In ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. 364 s. ISBN 978-80-7400-522-0, s. 15.

[10] Hajn in ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521 až 3081). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 1516 s. ISBN 978-80-7478-630-3, s. 1156-1157.




Celý článek k dispozici níže:

https://static.wixstatic.com/ugd/f2e530_1807bfdd600d44218a0604b3e17b49b2.pdf


43 zobrazení
KONTAKT

 
Patentová zástupkyně
Evropská známková & designová zástupkyně
Business & Strategy Consultant

+420 724 356 786

Martina.Zdvihalova@seznam.cz

: 06580840

DIČ: CZ8855140668

Mgr. MARTINA ZDVIHALOVÁ, Ph.D.

  • Black Facebook Icon
  • Black LinkedIn Icon
  • Black Instagram Icon

© 2019 by Martina Zdvihalová. Designed by KÁČA

Martina Zdvihalová - Patentový zástupce