NABYTÍ ROZLIŠOVACÍ ZPŮSOBILOSTI OCHRANNÝCH ZNÁMEK DLE PRÁVNÍHO ŘÁDU ČESKÉ REPUBLIKY A EVROPSKÉ UNIE
Aktualizováno: 27. 4. 2020
Stěžejním cílem předkládaného příspěvku je podat právní analýzu, interpretaci a komparaci institutu nabytí rozlišovací způsobilosti ochranných známek dle právního řádu České republiky a Evropské unie, včetně rozhodovací a aplikační praxe správních a soudních orgánů České republiky a Evropské unie.
I označení, jež není inherentně distinktivní – není způsobilé individualizovat obchodní původ nárokovaných produktů a/či služeb již při primárním věcném průzkumu rozlišovací způsobilosti vedeného známkoprávní autoritou – může ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a/či službám v důsledku masivního či dlouhodobého užívání a propagace získat takový stupeň rozlišovací způsobilosti, který umožní průměrnému spotřebiteli na relevantním trhu jednoznačně odlišit výrobky a/nebo služby produkované a/či poskytované pod takovým označením určitým subjektem, a dosáhnout tak zápisu do předmětného rejstříku ochranných známek.
Předkládaný příspěvek je součástí monografie, jež vzešla jako výstup z interního grantu Metropolitní univerzity Praha, o. p. s., číslo E04-53, ve znění „Práva na označení v kontextu s evropskou úpravou“.
Celý článek k dispozici níže: